Já, architekt, a neposedné postavy

9. prosince 2014 v 17:22 | Roa |  protože brokolice
Píšu knihu. Tedy - snažím se o to. Je mi sedmnáct, vůbec mi to nejde a prokrastinuju víc než bych měla. Ale ano, dobře, fajn, dejme tomu, že píšu knihu.

Píšu ji způsobem sobě vlastním - jsem architekt.



GRR Martin, autor fantasy série Píseň ledu a ohně, v jednom interview rozdělil spisovatele na dvě skupiny, na architekty a na zahradníky. Architekti plánují své romány/povídky do posledního detailu předtím, než je začnou psát. Zahradníci mají takové základní tušení, co v jejich dílech bude dít, ale zbytek nechávají na osudu.

Já jsem právě ten architekt, jsem na straně 10, ale už mám napsanou osnovu na celou knihu. Vždycky si první nalajnuju to, co budu psát a pak podle toho plánu jedu.

Na mojí cestě ke slovu KONEC mě většinou nečekají žádná překvapení. Jasně, jasně, sem tam se najde nějaká drobnost, která mě na začátku nenapadla, ale vždy to jsou jen detaily a maličnosti. Vždy jsem jela podle zarytého a neměnného plánu.

A pak jsem se dostala ke čtnácté kapitole druhé části mé knihy.

A všechno šlo do kytek.

Já, architekt, jsem byla obelhána svými vlastními postavami, které mi vetšinu mé knihy tvrdili, že budou dělat to, co jim řeknu, a pak si to na straně 320 rozmyslely. Zlé postavy, zlé.

Ano, já vím, je to normální součást spisovatelova života, že vám postavy odmlouvají a mění vaše plány a tak dále a tak dále.

Ale když já jsem z toho tak vykolejená!

Víte, když se postavy rozhodnou něco udělat jinak, než jak jsem to původně zamýšlela, měly by snad udělat něco, co by jim polepšilo, ne?! Jakože - když po nic chci, aby si zlomily ruku, tak by se třeba rozhodly zlomit maximálně tak prst nebo nejlíp pro ně vůbec nic, ne? To by dávalo smysl?

Ale víte, co se jedna moje rozhodla udělat?


No chápete to? Já ne. Proč by se nějaká postava rozhodla dobrovolně , když nemusí? V mojí osnově stálo, že se ta postava zraní a skončí v nemocnici, ale jinak se bude mít fajn. Ale néé, to by bylo moc happy, ta postava se prostě rozhodla, že radši umře.

Jsem naštvaná a smutná.

A nejhorší je, že celé to spustilo jakousi řetězovou reakci. Ta neplánovaná smrt mé postavy pořádně zamíchala vztahama mezi postava a všichni se ještě víc nenávidí (dokonce i ti, kteří se začínali mít rádi, se opět navzájem nesnáší) a moje kniha je ještě víc depresivní než kdy dřív.

(A to je co říct.)

Uuuuááááááááááá! Ach jo.

Tak jo, vykecala jsem se ze své menší depky. Děkuji za pozornost.

Mějte se fanfárově.
Roa
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mi. Mi. | Web | 23. prosince 2014 v 15:27 | Reagovat

Já jsem určitě zahradník. Nechápu vás, architekty, absolutně vůbec. Ale zase takový zahradník má před sebou celou zahradu a neví, kde má začít.
Chtělo by to něco mezi, co?
Ještěže neumře Anča, to bys mě naštvala.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama