Venuše

20. listopadu 2014 v 22:44 | Roa |  poezie
Přijde mi to jako milion let, co jsem naposledy psala báseň. A ono to možná milion let skutečně je, takže, prosím, buďte shovívaví. :)


měla jsi pravdu
a já ne.

a tak stojím nad hrobem
v obleku vskutku soudobém--
vlastně žádný nemám.

bez kravaty, bez duše
pryč je stín Venuše--
odešla jsi.

jedna hvězda, druhá, třetí
stojím tady a čas letí--
bez tebe.

přišlo slunce, přišel den
a já se cítím povinen

--poslat Mars za Venuší
(bez tebe mi to nesluší)

--strhnou kůži svoji - mou
(než svět zahalí se tmou)

--utopit se ve vlastním mozku
(asi to bude množstvím stesku)

--klesat ho hlubin mořských
(umřít za zvuku božských)

--zvrátit oči k nebi
nechat se smrtí přebít
já jsem tak nepotřebný
uprostřed této léčebny
kde není nebe hvězdný

a jak bez oblohy
se hledá moje Venuše?


Roa
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Elis Elis | Web | 26. listopadu 2014 v 7:20 | Reagovat

Je úžasná, moc se mně líbí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama