Rostl jsem velice

6. července 2014 v 19:09 | Roa |  poezie
Znovu přidáno 6.7.14. Zanechán původní popisek.

Nepopiratelný záchvat inspirace, jehož výsledkem je nepochopitelná hříčka mysli, končící na písmena ce. Sama jsem na to chvíli zírala a až po nějaké době jsem v tom něco uviděla. Vidím v tom příběh. Smutný příběh. Hádám, že jste bystřejší než já a na "zápletku" příjdete dřív. Pokud na ni nepřijdete vůbec, stále máte odpornou a nerytmickou báseň. Nemám to slovo ráda. Zní tak vážně. Jako bych byla Verlaine nebo Nezval. No, nevadí.

Já - Rostl jsem velice
Maličké střevíce
Pak první opice
Milovat nejvíce.

Ránu si zašíce
Hluboce truchlíce
Smrt si přejíce
Nebo dát kytku Erice.

Život je spojnice
Co za svitu měsíce
Zvyšuje ambice
Opustit Bohnice.

Tak sladká rovnice
Své maso krájíce
Předhonit zajíce
V kostelní akustice.

Zrudlé líce
Srdce statisíce
Rozvodem v Americe
Náš vztah končíce.

Roa,
říkajíc,
že to vypadá,
jako by tento blog byl literární.
Což není.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Infinity Infinity | Web | 29. června 2013 v 11:03 | Reagovat

Takhle originální báseň už jsem vážně dlouho nečetla, získala si mě. Jsi šikovná. :)

2 Roa Roa | Web | 29. června 2013 v 11:15 | Reagovat

Páni! Děkuju. :)

3 empty-space empty-space | Web | 29. června 2013 v 12:48 | Reagovat

moc pěkná práce, originální to se cení:)
klidně by mi básničky nevadili číst zvláště s takovým " humorným" podtextem.

4 Roa Roa | Web | 29. června 2013 v 14:42 | Reagovat

[3]: Humorným? Upřímně, já moc vtipná nejsem. Vlastně vůbec. Mám pořád blbou, nabručenou náladu a jsem zlá. Ale moc děkuju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama