O mých starých příbězích

27. července 2014 v 20:14 | Roa |  protože brokolice
Nedávno jsem nezanedbatelnou část jednoho odpoledne strávila pročítáním svých starých literárních prací. Všechny do jedné byly strašné, přirozeně, ale tak už to u starých textů, které sloužily jako odrazový můstek mému dnešnímu 'umění,' bývá. Nicméně to byla neskutečná zábava, to ano, protože přesto, že to bylo řemeslně naprosto nezvládnuté a jedno klišé střídalo druhé, to byl skvělý podnět pro zpětnou vazbu a (většinou) příjemnou nostalgii.



Většina příběhů - respektive, několik prvních stránek nebo nějaký ten hrubý náčrtek příběhu, protože dál jsem se nikdy se psaním nedostala - jela po stejném principu. Hodný superkladný hrdina a nějaký nadpřirozený problém, který ohrožuje celý svět a superzlý záporákem jako bonus. A skončí to happyendem. Takže nic moc.

Všechny "knížky" byly zcela prvoplánové, naivní a až směšně jednoduché a černobílé. Když mi totiž bylo nějakých dvanáct, tak mi byl koncept dobra a zla, tedy toho, jestli je postava dobrá nebo špatná, jakousi modlou, striktním zákonem. Postavy buďto byly zcela kladné, světci bez jediné chybičky, bez špetky sobectví a bez náznaku zkaženosti, nebo naopak bývali ďábly z největší hlubiny pekla, kteří při slově charita dostali kopřivku.

Černobílé postavy i příběh je - doufám - něco, o čemž mohu prohlásit, že se v mém nynějším příběhu už moc nevyskytuje. Poněvadž je to podivná dekadentní hard sci-fi fantasy sračka. Kterou, jak jste si možná všimli, nejsem schopna žánrově zařadit.

Každopádně, většina mých starých příběhu si byla až nepříjemně podobná - v podstatě jsem měnila jen kulisy, jména postav a nějaké ty drobnosti, nicméně principy mých příběhů vždy zůstávali stejné. Možná proto jsem je jen málokdy dopsala - protože nebyli originální, jak v rámci mých příběhů, tak i v rámci příběhů, které jsem četla nebo viděla v televizi, páč koneckonců, odtud jsem čerpala inspiraci, tak mě psaní takových okoukaných nápadů patrně přestalo bavit.

Takže takto nějak to vypadalo u mých psacích začátků; byly to jednorozměrné příběhy, co si hrály na epické fantasy, rovnající se Tolkienovi - v to jsem tedy doufala. Bylo mi dvanáct, no, nemůžu za to. Na druhou stranu, skrz tyto příšernosti jsem se vypracovala až sem. (Upozorňuju, že to tady taky moc vysoko není, ale je to výš, než to bývalo. Koneckonců, málokdy se stane, že by se člověk praxí zhoršoval, že?)

Roa
Člověk by čekal,
že když je toto první skutečný článek
na tomto obnoveném blogu,
tak se zkusím vytáhnout
a napíšu něco famózního.

Tak někdy jindy.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Infinity Infinity | Web | 29. července 2014 v 20:41 | Reagovat

Každý jsme měli nějaké psací začátky, já mám pocit, že jsem se u těch začátků zasekla a nějak mi moc nejde se hnout dál. :D
A tenhle článek se mi moc líbí, tak k sobě nebuď zas kritická. :D

2 Patas One Patas One | Web | 1. srpna 2014 v 22:22 | Reagovat

Ahoj. Předem se omlouvám za spam ;) ... Rád bych totiž doporučil moji novou sérii videí o finančním vzdělání na mém webu onepatas.wordpress.com. Finančního vzdělání se totiž lidem nedostává, a právě to může být příčinou toho, že tolik lidí finančně zápasí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama